MilitaryDeathMarch.com header
Title

Jaroslava Krejsová

Jaroslava Krejsová se narodila 11. ledna 1937 v šumavské vesničce Nový Dvůr. V roce 1946 se s rodiči odstěhovala do Volar. Po ukončení základní školy absolvovala Obchodní školu ve Vimperku. Od roku 1945 byla zaměstnána jako technicko-hospodářský pracovník v Dřevařských závodech ve Volarech. Téměř půl století se zajímá o historii města, ve kterém žije. Za ta léta shromáždila mnoho nejrůznějších materiálů týkajících se města Volary a jeho historie. Je autorkou komentáře k dokumentárního filmu o městě s názvem „Volary – z historie pro současnost.

Její nejznámější dílo představuje kniha „Přes Volary přešla smrt – pochod smrti očima pamětníků“

Tato kniha se snaží z výpovědí přímých účastnic a z dochovaných dobových materiálu podat informaci o tragické události roku 1945, kdy z německého koncentračního tábora vyšly židovské ženy různých národností na strastiplný pochod. Pochod smrti, jak je po právu nazýván, byl důkazem hrůz války, kterých se dopouštěl člověk na člověku, kdy byly nevinné oběti zbytečně hnány napříč Evropou vstříc smrti.

SLOVO AUTORKY

Co mě vedlo k napsání této publikace? Byla to především ta skutečnost, že nikdy nebyla žádná souhrnná publikace, níž by se čtenář podrobněji dozvěděl o hřbitovu obětí pochodu smrti ve Volarech, ani o utrpení žen, jež byly hospitalizovány ve volarské nemocnici.

Jedná se většinou jen o kusé informace, které se ještě v mnohém rozcházejí (např. počet pohřbených ve Volarech na hřbitově obětí pochodu smrti je uváděn v rozmezí od 93 do 98 žen. V některých publikacích se čtenář dočte, že ve volarské vojenské nemocnici zemřelo 77 žen z pochodu smrti. Jiné zdroje pak uvádějí, že transport těchto žen dojel až do Volar vlakem).

Přestože téměř celý průběh pochodu znám z vyprávění paní Haliny Tenglerové, která ve Volarech žila, nedalo mi, abych se o tuto událost nezajímala hlouběji. Zdrojem mých informací byly výpovědi volarských starousedlíků, ale i vzpomínky žen, které pochod smrti přežily.

Je pravdou, že jinak sdělovaly své příběhy ženy v prvních poválečných letech, kdy měly hrůzostrašnou událost ještě v živé paměti, a jinak si tyto události vybavují ty, které o hrůze, kterou zažily, vyprávějí v současné době.

Velkou pomocí mně byly dokumenty, které získal z amerických archivů pan Bernard Robinson. Kopie těchto materiálu jsou uloženy v archivu MěU ve Volarech. Další materiály týkajících se pochodu smrti, jsou uloženy v Archivu ministerstva vnitra v Praze.

Předkládaná knížka by ráda uchovala stálou vzpomínku na tyto ženy, které prošly peklem koncentračních táborů. Chtěla by připomenout jejich utrpení, jež končilo pochodem smrti, při němž vyhaslo mnoho mladých životů. Pro 95 žen se stal volarský hřbitov místem jejich posledního odpočinku, místem, na němž skončilo nejen jejich utrpení, ale i jejich sny a naděje, že se ještě někdy setkají se svými blízkými.

My těmto ženám nemůžeme dát nic víc, než uctít jejich památku, což činíme na hřbitově obětí pochodu smrti ve Volarech od roku 1946 každým rokem a doufáme, že tak budou činit i generace po nás.

„Nedopusťme, aby se ještě jednou taková tragédie přes naší vlast přehnala, aby opět musely umírat statisíce nevinných bezbranných lidí. Války plodí jen zlo, které odnášejí především nevinní. Braňme se jim a žijme v klidu a míru. Veďme mladou generaci k tomu, aby i ona, tak jako my, uctívala památku žen, obětí druhé světové války, obětí pochodu smrti, žen, které jsou pohřbeny na volarském hřbitově“.

J. K.

Partneři